Law School is sooo Easy!

Sralas?

Je něco po třetí hodině ranní 30.8.2009 a já s kamarádem a kamarádkou přijíždíme do Brna z Tater. Cesta byla dlouhá a jsme unaveni, i když jsme v autobuse podřimovali. V pět hodin nám jede vlak domů, tak tedy jdeme počkat někam do teplé hospůdky. Dáváme si čaj a čekáme. Čas se nachýlil tak jdeme na nádraží a zjišťujeme, že vlak, na který jsme čekali, o víkendu nejezdí. Nezbývá než počkat do šesti hodin, kdy se snad konečně vydáme k domovu. Čekárna je zavřená, tak nám nezbývá, než čekat v nádražním vestibulu.

Nesedíme ani pět minut a už se objevuje první podivná (a špinavá) postavička (čti bezdomovec) – muž. Vratkou chůzí zamíří k nám. Vypadá jako vysloužilý cirkusový šašek a chováním se mu také podobá. Při chůzi srandovně pohupuje nohama a oči mu svítí začínajícím bláznovstvím. Jeho snaha zapříst se mnou rozhovor ztroskotává, protože se zvednu a jdu od něj pryč. Nechtíc tím ale upoutám jeho pozornost na mé dva přátele. Ti s ním ale také nechtějí nic mít, tak jde otravovat dál. Obejde takhle skoro celý vestibul, když v tom se objeví podivná (a ještě špinavější) postavička číslo dvě – žena. je oblečená do staré bundy s roztrženým rukávem. V jedné ruce drží roztrhlou igelitku a v druhé zelenou petlahev, pravděpodobně s vínem. Poctivě se z ní napije a zavolá na svého druha. Že je to její druh vyplyne z následujícího rozhovoru:

ŽENA: ,,Nechal si mě usnout ve škarpě!”, vyčte mu, ale usměje se svůdným úsměvem se třemi zuby.

MUŽ: ,,Promiň”, řekne a dotkne se její ruky, ve které drží petlahev, ,,Dáš mi napít?”

ŽENA: Podá mu petku: ,,Ale všechno mi to nevychlastej!”

MUŽ: ,,Dík”, napije se a podá ji zpátky lahev. ,,Sralas?”

ŽENA: ,,Jo, ale nic moc. Včera jsem nic nejedla.”

MUŽ: ,,Ale bumbala jsi?”

ŽENA: ,,No, to jo. Měla sem víno.”

Muž se zasměje a jde dokončit obchůzku čekajících lidí. S každým si musí promluvit, ale téměř nikdo mu neodpovídá. Jeho družka si mezitím sedne opodál a mluví sama se sebou. Je to smutné, ale podivným způsobem vtipné zároveň. Jak se potácivým krokem toulá od člověka ke člověku a snaží se zapříst rozhovor. Alespoň se máme na co dívat. Všechny už obešel, tak jde zpátky tam, kde začal – ke mě. Dává mi ruku na rameno (=mikina půjde doma hnedka do pračky) a říká, že má hlad a jestli bych mu nedal na polívku. Nedal. Co takhle kdydby si místo krabicového vína jednou koupil chleba, nebo pár rohlíků? Přestává ho to bavit a jde z vestibulu pryč. Družku, nesouvisle blekotající a netečnou ke všemu kolem ní, nechává za sebou. Po chvíli odchází i ona. Za deset minut vestibulem prochází dvojice policistů. Přišli pozdě. Divadlo skončilo. Opona padá.

Anketa

Anketa, abyste se tu zatím nenudili

Hlasovat můžete až do konce měsíce, kdy anketu uzavřu a zpracuju výsledek. Aby se sešlo co nejvíce hlasů, pošlete prosím odkaz na anketu svým známým.

Dík

Slovensko – Tatry – 2009

Zítra jedu do Tater, a proto sem nějákou dobu nebudu přispívat. Mám ale mnoho nápadů na články, takže pokud mě nesežere medvěd a já se v pořádku vrátím domů, můžete se těšit na pestrý obsah.

Dovidenia

Jak jsem potkal ptáčka

Včera ráno při cestě z práce jsem na chodníku uviděl ptáčka. Seděl tam, koukal na mě a ani se nehnul. Dokonce se ode mě nechal vyfotit. Zapózoval pěkně – posuďte sami.

Krasavec že?

Poté, co jsem dokončil focení, se pokusil odletět, ale narazil do zdi vedle stojícího domu a spadl zpátky na chodník. Byl malej a ještě asi neuměl moc létat. Nic se mu ale nestalo a za chvíli odletěl neznámo kam.

Jak jsem se naučil anglicky

Angličtina vládne světu a umět ji je dnes mezi mladou generací běžná věc. Kdo se anglicky nedomluví, je dle mého názoru velmi handikapován. Ochuzuje se například o lépe placená pracovní místa, kde je většinou angličtina vyžadována. Já už si ani nedovedu představit, že bych anglicky neuměl. Nechtěl bych se dívat jen na dabované filmy. Lepší je si pustit originál. Klidně i bez titulků. Angličtina dává svobodu. Nejsou u filmu titulky? Nevadí. Cizinec se vás anglicky zeptá na cestu? Poradíte. Nejste omezeni jen na informace v češtině. V angličtině najdete všechno co potřebujete.

Říká se, že angličtina je snadný jazyk. Je to pravda jen z poloviny. Strukturu má poměrně jednoduchou, ale kdo chce proniknout do hloubky, měl by se připravit na nelehkou cestu. Já se naučil anglicky z počítačových her. V tomto směru pro mne byly přínosem, protože jen minimum jich bylo v češtině. Pokud jsem si chtěl zahrát, musel jsem anglicky umět. Neměl jsem moc rád střílečky, spíše hry na hrdiny – RPG. Ty se vyznačují množstvím dialogů a velkou interakcí s herním světem. Je to, jako kdyby jste byli v anglicky mluvíci zemi. Každá postavička ve hře na vás mluví a vy musíte správně zvolit, co odpovíte, aby jste se dostali dál. Jazyk se tak učíte v kontextu s probíhající situací, což má za následek perfektní pochopení významu slovíček a slovních obratů. Jedno velké mínus to ale má. Hra vás nikdy nenaučí anglicky mluvit a tvořit věty. Nebyl jsem moc velký fanda do učení a angličtině ve škole jsem moc nedával. Nebavilo mě učit se poučky jak se co tvoří a kdy se použije který čas. S tím mám problémy i teď, protože jsem se to nikdy pořádně nenaučil. Mám ale hodně naposloucháno a načteno, takže prostě vím, jak je to správně. Přesněji tuším. Mým problémem je sebedůvěra. Tím, že mi gramatická pravidla nic neříkají, nikdy nevím, jestli to, co jsem právě řekl, bylo správně. A ta nejistota mě v komunikaci hodně omezuje. To ale brzy napravím.

Můžu sebejistě říci, že porozumím každému normálnímu anglicky mluvenému filmu a anglicky psanému textu. A to jen díky hrám, filmům a knihám v angličtině. Angličtinu miluji a raději si čtu a dívám se na filmy anglicky než česky. To je jeden z důvodů, proč dělám tolik pravopisných chyb. Na češtinu nejsem zvyklý.

English rocks!

Unavenej a znuděnej

Sedím v práci a nevím co mám dělat. Vedle sebe mám kupu knížek, ale nemůžu se donutit nějakou otevřít. Čím to je? Kouknu se na FaceBook. Hm… nikdo nic nového nepíše. Zahraju si teda nějákou hru. Hrát mě už taky nebaví. Hraju, protože potřebuju nějak zabít nudu, ale jen se pak cítím ještě víc znuděnej a naštvanej na sebe, že nemám sílu dělat něco jiného. Kouknu znova na knížky. Mám tu něco do školy a dvakrát beletrii. Kousek si přečtu. Písmenka se mi rozbíhají před očima protože se nemůžu soustředit a nebaví mě to. Po chvíli knížku odložím a kouknu se zase na FB. Pořád nic. Už mě z toho nicnedělání začíná šibat. Jdu se tedy na chvíli projít na vzduch. Pročistit si hlavu.

Jsem zpátky a cítím se trochu líp. Venku svítí sluníčko a obloha je jako vymetená. Až mi bude svítit přímo do okna, to se tady asi upeču. Zase ale začínám přemýšlet nad tím, co bych všecho MĚL dělat a co všechno jsem NEUDĚLAL, kolik času jsem už PROMARNIL a dostávám se do DEPRESE. Začarovaný kruh, který by měl jít lehce prolomit tím, že prostě začnu něco dělat. Ale prostě to nejde. Nevím proč. Nekonečné hodiny sezení v práci mi už lezou na mozek. Člověk by si mohl říct – super práce, vždyť se tam jen sedí – ale opak je pravdou. Po několika měsících denních, nočních a dvacetičtyřhodinových směn už nemá člověk na nic náladu. Není to ale jen prací. Takovej jsem prostě já.

PROKRASTINACE je svině…

Taláry pro advokáty

Novela zákona o advokacii, která vstoupí v platnost v září, zavádí mimo jiné i povinnost obhájců v trestním řízení před soudem a před soudy vyšších instancí nosit talár. Právní zástupci obžalovaných chodí k soudu v civilu a proto se Česká advokátní komora rozhodla zavést pro ně taláry, aby vizuálně vyrovnala pozici obhájce a státního zástupce a celkově pozvedla důstojnost soudního jednání. V současnosti nosí taláry jen soudci a státní zástupci. Zatímco soudci mají talár s fialovým lemováním a státní zástupci s vínovým (bordó), advokáti budou mít nejspíše lemování modré. Povinnost nosit k soudu talár je u advokátů v Evropě poměrně běžná věc. V Anglii dokonce musejí mít i paruku.

Ke studentům právnických fakult: Ti z nás, kteří se rozhodnou věnovat se po škole trestnímu právu, se můžou těšit na slušivé oblečky

§ 17a

(1) V trestním řízení před soudem, v řízení před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem je advokát povinen používat stavovský oděv advokáta.

(2) Komora stavovským předpisem stanoví vzhled stavovského oděvu advokáta.“.

Zdroje a doplňkové čtení:

Situace v jednotlivých státech Evropy ohledně povinnosti nosit talár k soudu (doc)

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2307

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2840

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2363&keyword=tal%E1r

http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2859&keyword=mod%F8%ED

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/advokati-budou-nosit-talary-stvrdil-klaus-podpisem_127601.html

Cartoon #1

Skvělé zprávy!! Naše odvolání úspěšně zredukovalo vašich šest doživotních trestů na jeden.

Vtip převzat ze stus.com

Příběh právníka – pojistný podvod (urban legend)

Přináším vám slavný příběh jednoho pojistného podvodu. Originál jsem pro neangličtináře přeložil do češtiny.

A Charlotte, NC lawyer purchased a box of very rare and expensive cigars then insured them against fire among other things. Within a month, having smoked his entire stockpile of these great cigars, the lawyer filed a law suit against the insurance company. In his claim, the lawyer stated the cigars were lost “in a series of small fires.” The insurance company refused to pay, citing the obvious reason: that the man had consumed the cigars in the normal fashion.

The lawyer sued…. and won!

In delivering the ruling the judge agreed with the insurance company that the claim was frivolous. The Judge stated nevertheless, that the lawyer held a policy from the company in which it had warranted that the cigars were insurable and also guaranteed that it would insure them against fire, without defining what is considered to be “unacceptable fire,” and was obligated to pay the claim.

Rather than endure a lengthy and costly appeal process, the insurance company accepted the ruling and paid $15,000.00 to the lawyer for his loss of the rare cigars lost in the “fires.”

NOW FOR THE BEST PART:

After the lawyer cashed the check, the insurance company had him arrested on 24 counts of ARSON!!!! With his own insurance claim and testimony from the previous case being used against him, the lawyer was convicted of intentionally burning his insured property and he was sentenced to 24 months in jail and ordered to pay a $24,000 fine. This is a true story and was the 1st place winner in the recent Criminal Lawyers Award Contest.

<<  překlad >> (… by me )

Právník z města Charlotte v Severní Karolíně zakoupil krabičku velmi vzácných a drahých doutníků a pojistil je mimo jiné i proti požáru. Během měsíce vykouřil všechny doutníky a zažaloval pojišťovací společnost. V žalobě uvedl, že doutníky zhořely “v sérii malých ohníčků.” Pojišťovací společnost odmítla zaplatit s odůvodněním, že je normálně vykouřil.

Právník se soudil … a vyhrál!

Při vynesení rozsudku soudce souhlasil s pojišťovací společností, že žaloba byla malicherná. Soudce ale přesto prohlásil, že právník měl smlouvu se společností, ve které bylo ujednáno, že doutníky jsou pojistitelné a také zaručeno, že budou pojištěné proti ohni bez definování, co se považuje za “nepřijatelný oheň” a společnost tedy byla povinna pojištěnou škodu zaplatit.

Raději, než si projít dlouhým a drahým apelačním procesem, pojišťovací společnost přijala rozsudek a zaplatila právníkovi $15,000.00 za v požáru ztracené doutníky.

Teď příjde ta nejlepší část:

Poté, co právník přijal peníze, pojišťovací společnost ho nechala zatknout za 24 případů ŽHÁŘSTVÍ!!!! Jeho vlastní žaloba a výpověď z předchozího připadu byly použity proti němu a on byl shledán viným z úmyslného zapálení pojištěného majetku, byl odsouzen ke 24 měsícům ve vězení a dostal pokutu $24,000. Tohle je pravdivý příběh a nedávno zvítězil v Criminal Lawyers Award Contest.

<>

Tento příběh není pravdivý. Je to URBAN LEGEND ( městská legenda ), která mezi lidmi v Americe koluje už od od roku 1960. Masivního rozšíření ale dosáhla až s pomocí internetu a e-mailu, kdy doslova zaplavila americké počítače. Nic to ale neubírá na její zábavnosti. Podobně vtipných, ale pravdivých příběhů je v Americe plno. V budoucnu se můžete těšit na článek popisující právě takové případy.